„ Na stadion Mládeže ve Zlíně mám pěkné vzpomínky. Emil Zátopek i já jsme zde dělali své první atletické krůčky. Mnohokrát jsem zde potom závodila a později jezdila na závody jako ústřední trenérka našich vrhačů.
Nedávno jsem na tomtéž stadioně natáčela krátký televizní film o sportovní činnosti mé a manžela Emila. A velice mě rozladilo, jak jsme museli manévrovat, aby se před kameru nedostaly omšelé tribuny, šatny na spadnutí a dráha samý hrbolec. Jak se proboha stalo, že Zlín, jedno z nejmodernějších měst v republice, nechal tak zchátrat jediný stánek atletů ? Co způsobilo, že Zlín pokulhává za městy, která zdaleka nemají tak dobrou sportovní historii ? Je to snad nedostatkem elánu ? Chybějí mladí atleti ? Vytratil se zájem o atletiku ? Můj pesimismus ale vyprchal, když jsem zjistila,, že příčinou je fatální nashromáždění ekonomických a vlastnických problémů. To se přece dá řešit !
Stav kdysi pěkného stadionu mě opravdu mrzí. Moc si přeji, aby co nejdříve ve Zlíně stál zase sportovní stadion, který by sloužil moderním požadavkům a za který by se město nemuselo stydět. “

Vážení přátelé, chci se také vyjádřit k problematice zlínské atletické dráhy, a to nejen jako předseda KASu, ale i atlet, který na této dráze běžel své první velké závody, který situaci dosti dobře zná a který je, byť Hradišťák, dost aktivní k zájmu tohoto zlínského problému.

Současný velmi špatný až havarijní stav nechci komentovat – každý ho zná. Ale mně, a to většina atletů ze Zlína ode mě ví, víc vadí to, že problémem ve Zlíně nejsou finance, tak jak je to v jiných městech.

Osobně jsem několikrát probíral nutnost a potřebu vybudování umělého povrchu ve Zlíně s primátorem, který mně tak jako Vás ubezpečil, že finance se určitě najdou. Jsem také přesvědčen, že podobného názoru, jak trochu znám současnou primátorku, bude i ona. O potřebě tartanové dráhy ví i hejtman atd.

Ale největším problémem, jak všichni víme, je čekání vedení klubu na uvolnění dotčeného pozemku konkurzní podstaty Svitu. I když smekám před ctěním tradic a historie klubu směrem ke stadionu mládeže, je to pro zlínskou atletiku pravděpodobně čekání na velmi dlouho a to může vést nejen k velkému úbytku rozhodčích (nekonají se zde pravidelné větší závody), trenérů, ale i celkovému útlumu atletiky v krajském městě vůbec.

Vím , že se o určité kroky snaží i klub sám. Ale i přes jeho dílčí neúspěch jsem přesvědčen, že by se určitě v některé dostupné části Zlína našlo místo (v rámci územního plánu určeného na sport) na vybudování nové dráhy s umělým povrchem na určité období s tím, že nevidím nereálnou variantu, že se takto postavené nové hřiště může stát druhou tréninkovou plochou poté, co by se v patřičném časovém horizontu (po vyřešení problému konkurzního závazku) podařilo zrekonstruovat stadion mládeže jako centrální zlínský atletický areál.

Při tak velkém počtu základních a středních škol, sídle Baťovy univerzity, kvalitě a historii zlínské atletiky a v neposlední řadě, protože Zlín je také krajským městem, to pořád vidím při patřičné aktivitě správných lidí reálně.

Hodně úspěchů přeje.

Květoslav Tichavský

Vzpomínám, když Sibera pokládal nový povrch na naši dráhu. Tehdy to byla nejkvalitnější dráha v republice a málokteré město si ji mohlo dovolit. Vyrostli na ní velcí atleti jako Emil Zátopek, Dana Zátopová, Tomáš Dvořák, Bohuš Zháňal, Lída Ajglová, Jaroslav Přeček, František Kubíček, Jan Perek, vynikající kladivář Jiří Dadák, i já jsem na natrénoval na titul mistra Evropy. Těch úspěšných atletů byly desítky. Smutné na tom však je, že když jsem na stadion přišel po 40ti letech, nic se na něm nezměnilo, jen do zastřešené tribuny více zatékalo. Výkony se posunuly o celé minuty a metry a tréninková náplň dnes vyžaduje celoroční trénink a kvalitní zázemí pro silové posilování. Škvárová dráha je pro běžce nepoužitelná od prosince do března. Škvára je namrzlá a nafouklá a běhání kolem dráhy na betonu je bídnou náhražkou. Při měření sil s atlety, kteří mají možnost trénovat na dráze celý rok nelze uspět. Dobrý zvuk zlínské lehké atletiky tím trpí a je smutné, že tp dodnes nechávalo zlínské představitele netečné. Když si uvědomím, že všechny ostatní zlínské sportovní oddíly mají důstojné sportovní stánky, zasloužila by si lehká atletika konečně také důstojné sportoviště. Vítám Vaše nadšení o znovu získání dobrého jména zlínské lehké atletiky, které se bez umělé dráhy a kvalitního zázemí rozhodně neobejde.

Přeji Vám úspěch a možná se na stadionu opět sejdeme.

Ing.Jindřich Roudný (Mistr Evropy na 3 km prekážek)

Ahoj Luki, s lítostí jsem prohlédl fotografie vířícího se prachu škváry, které jste publikovali na webu vašeho klubu. Jako příznivce sportu mě to nenechalo chladným. Mnohokrát jsem se měl možnost účastnit se různých atletických podniků na vašem hřišti. Závody měly vždy propracovanou organizaci a hladký průběh, což je jeden z důkazů dobře fungujícího klubu. Tradice zlínské atletiky, která vyprodukovala jedny z největších postav sportovních dějin národa si toto vůbec nezaslouží. Vzhledem k velikosti města Zlína a vzhledem k počtu uživatelů Stadionu mládeže je tato skutečnost nepochopitelná. Věřím, že současná snaha zlínských atletických činovníků bude v brzké době korunována úspěchem v podobě vybodování moderního stadionu odpovídajícího standardům moderního města, jakým Zlín bezesporu je.

Když jsem před deseti lety přestupovala do Zlína, šla jsem především za svým novým trenérem Milanem Nožičkou a dalšími sportovními přáteli. I když jsem byla vždy „ atletka do přírody“, intenzivně jsem vnímala nedostatečné sportovní zázemí, pro Zlín až zahanbující. Na rozdíl od mnoha ostatních měst, často i menších, tu již tenkrát chyběla umělá atletická dráha i sportovní hala na zimní atletickou přípravu.

Sama již čtvrtým volebním obdobím pracuji na postu zastupitele města Bzence a dobře vím, že předvolební sliby se někdy krásně pronášejí, ale hůře plní, jelikož rozpočet města není „ nafukovací“. Je- li ale vůle a „ tah na branku“ je možno i prostřednictvím fondů EU mnoho projektů uskutečnit. I daleko menšímu městu jako je Bzenec se letos podařilo realizovat víceúčelové hřiště s umělým povrchem, umělou atletickou dráhu u ZŠ máme již 10 let.

Ve Zlíně jsem prožila hodně hezkých a úspěšných atletických let, a tak bych si přála, aby zde současné atlety drželo také odpovídající sportovní zázemí.

Věřím, že zastupitelé a vedení města Zlína své plány a vize uskuteční. Zbudováním nového víceúčelového sportovního areálu se také příznivě zapíší do povědomí nejen sportovní veřejnosti. Určitě si to zaslouží oni i město Zlín.

S pozdravem Vaše Erika Suchovská

Ahoj atleti ve Zlíně.

Dnes jsem zabloudil na vaši webovou stránku (mimochodem pěknou) a se zájmem jsem si přečetl dopis Tomáše Dvořáka o podmínkách vašeho „atletění“. Trochu jsem se nad ním zamyslel, zavzpomínal a je mě z něj smutno. Vždyť takovými atlety, kteří se proháněli ve vašem dresu, se mnoho oddílů v České republice pochlubit nemůže! Těmi staršími počínaje – Emilem Zátopkem, Jindrou Roudným, Bohoušem Zháňalem, Mirkem Jurkem a konče Tomášem Dvořákem a třeba Jardou Šmotkem.

V České republice je v současnosti vybudováno nebo zrekonstruováno okolo stovky hezkých, nových, velkých stadionů s umělým povrchem. Významné město jako je Zlín, s atletickou tradicí a silným atletickým zázemím, je asi jediné, které takové zařízení nemá!

Na Českém atletickém svazu je evidováno zhruba 40 aktivních atletických trenérů působících ve Zlíně. A jsou mezi nimi takoví, kteří vychovali řadu reprezentantů – Halva, Mušinský, Nožička, Ot, Rozkošný, Siblík, Skoumal,…a další. Nepochybuji o tom, že ještě přitáhnou ke sporu mnoho dětí a vychovají řadu dalších atletů. Je mě však líto, když s povzdálí sleduji vaši neúspěšnou snahu o vybudování podobného hezkého, moderního stadionu s parametry 21. století, jako mají k dispozici atleti většiny jiných měst. A nejen atleti, ale také školáci a všichni další, kteří mají potřebu si jít zasportovat.

Přeji vám (nám), aby se to brzy povedlo a mohli si jít zatrénovat na vlastní, hezký, nový stadion.


Zdraví vás Václav Fišer

Šéftrenér ČAS

Pokládám Vaší snahu za nezbytnou, protože v dnešní době, kdy tartanový
stadión není žádným výstřelkem , ale běžným sportovištěm pro školy, kluby a
různé zájmové kroužky, je jaksi zázrakem, že při materiálních podmínkách,
které panují již tolik let ve Zlíně vůbec mladí atleti dosahují takových
výkonů.

Téma obnovy stadiónu ve Zlíně již bylo nadneseno snad milionkrát, přála bych
si, aby konečně vedlo k nějakému činu a nejen debatám, kterak lze nebo nelze
trénovat i v tomhle prostředí. Protože odpověď je jasná: NELZE! Ty nejmladší
to dlouho bavit nebude, starší se prostě s atlety s lepšími podmínkami
nebudou moct rovnat a Ti nejstarší rádi odejdou za lepšími podmínkami jinam.
Nemluvě o tom, jak přesvědčit potencionální trenéry, aby se popř. vrátili do
rodného města pomáhat ve výchově nových nadějí.

Kdysi dávno jsme s mladickou naivitou přemýšlely s Martinou Vystrčilovou,
jak se po studiu FTVS vrátíme do Zlína a trenérsky oplatíme zlínské atletice
to, co nám poskytla. Musím bohužel říct, že nás to rychle přešlo. Protože
jakoukoli práci člověk může s radostí a výsledky vykonávat jen v alespoň
průměrném pracovním prostředí, a to o zlínském skanzenu tvrdit nelze.

Možností je několik, rozhýbat lidi, kteří budou chápat, jak důležité je
nepřijít o zlínskou atletiku, jež nadále bude vychovávat talentované
sportovce a nebo prostě stadión oplotit a vybírat 150,- vstupné do "muzea",
kde kdysi trénovali borci jako Nikola Tomečková, Tomáš Dvořák a další.
Myslím, že historických budov je v ČR už dost a snad bych dala přednost
první variantě.

Přeji hodně štěstí, vstřícné postoje a pochopení vlivných osobností a
konečné řešení zlínského "tartanu"

Je opravdu politovánihodné, že krajské město Zlín, které se může pyšnit světovými atlety má atletický stadion této úrovně. Výchova mládeže ke sportu vždy patřila k prioritám, hlavně za éry podnikatele Tomáše Bati, který se snažil ze Zlína vybudovat moderní a prosperující město. S expanzí Univerzity Tomáše Bati, kdy pořádáme řadu mezinárodních a regionálních sportovních akcí, je přímo ostudné, přivést zahraniční i tuzemské studenty vysokoškoláky na takový to stadion. Proto se domnívám, že si všichni sportovci města Zlína zaslouží na sportování daleko lepší podmínky a hlavně atletický stánek hodný přívlastku "Krajský". Závidíme okolním městům, na počet obyvatel, zázemí a některá sportoviště, které si vybudovala Věřím, že nový atletický stadión postavený na tak krásném místě udělá městu Zlínu pořádnou reklamu a hlavně přitáhne davy sportuchtivých jedinců.

Mgr.Zdeněk Melichárek
ředitel Ústavu tělesné výchovy UTB ve Zlíně

Abych pravdu řekl,tak jsem byl nedávno ve Zlíně,na srazu se svými spolužáky po dvaceti letech.S Těmi spolužáky,se kterými jsme se jako žáci sportovní školy proháněli po stadionu,jehož obrázky jsi mi nedávno poslal.
Měl jsem je náhodou u sebe a tak jsem jim je ukázal,plus to srovnání,jak to vypadá v nedalekém okolí.
Všichni jsme konstatovali,že před těmi dvaceti lety byl stadion "pěknější" a to právě o těch dvacet let,o které od dob,kdy jsme na něm sportovali,zestárnul.Tím chci naznačit,že prakticky od ukončení základní školy,se jich na ten "náš" stadion asi moc podívat nebylo.
Já osobně jsem to vydržel ještě další dva roky po odchodu ze sportovky a začal jsem se ohlížet ,ne po lepším trenérovi,ani čemkoli podobném,ale po lepších podmínkách pro přípravu a trénink sportu,který mám stále moc rád a který mi z velké části naplnil dosavadní život.A troufám si říct,že se mám za čím ohlédnout.
Ale nejsem si jist,jestli bych mohl něco podobného říci,kdybych ve svých šestnácti letech neudělal ten krok,který nebyl jednoduchý,ale který mi to vše zjednodušil.Tedy odchod z domova,ze Zlína,z Moravy,za podmínkami,které prostě doma nebyli.A smutné je,že doposud nejsou.
Za tu dobu,co jsem pryč z domova,jsem byl na stadionu několikrát,ale spíš v letech dřívějších,kdy jsem si tam byl třeba i zatrénovat.Ale v poslední době,když jsem se doma objevil a měl jsem nějaký trénink,tak jsem radši zvolil proběhnutí někde v lese,než ten šedivý a prašný ovál,který bych měl správně po sobě ještě zamést.
Říká se "co oko nevidí,srdce nebolí" a lhal bych,kdybych řekl,že jsem si dělal starosti s tím,jak vypadá stadion v krajském městě Zlíně.Ovšem to jsem jej dlouhá léta neviděl.
Teď ,když mi byl přiblížen jeho současný stav a když jsem si prohlédl fotky na oddílových stránkách a hlavně když jsem se svými spolužáky vzpomínal,jak jsme na něm dělali své první atletické krůčky,už mi to tak jedno není.Z části za to jistě může nostalgie,která za čas vyprchá.Ale především zkušenost,kterou jsem v posledních pár týdnech prodělal,a to účast při slavnostním otevírání několika stadionů.Ač ne vždy s plnohodnotnou atletickou dráhou,ale s umělým povrchem,vybavenými sektory a také zázemím,které by v žádném případě nemělo být opomíjeno.
A opravdu smutné na tom je,že to bylo většinou jen v několikatisícových městech,kde si prostě řekli,že chtějí takové sportoviště mít a udělali vše pro to,aby jej měli.
Proto přeji všem atletům ve svém rodišti a místě,kde jsem sám s tímto překrásným sportem začínal,pevné nervy a vytrvalost,což je jistě na místě.Případně slušnou výkonnost,aby měli otevřeny dveře tam,kde se dá tento sport dělat v důstojnějších podmínkách.

Všechny zdraví bývalý "ZLÍŇÁK",současný "DUKLÁK",atlet a trenér v jedné osobě,Tomáš Dvořák

Kritická situace na největší zlínské otevřené sportovní ploše Stadionu Mládeže.

Prvorepublikové technické a těžko definovatelné hygienické podmínky tohoto stadionu jsou již notoricky známou, přesto léta neřešenou skutečností. Aglomerace 11 zlínských škol a velkého počtu sportovních oddílů a organizací v čele s atletickým oddílem využívá pravidelně tuto ve zlínském regionu velmi známou sportovní plochu. Trénovalo a závodilo zde velké množství vynikajících sportovců v čele s Emilem Zátopkem a Tomášem Dvořákem. Stadion plně využívá sportovní ZŠ Emila Zátopka, Gymnázium a Jazyková škola nám. T.G. M. se sportovními třídami a v budoucnu by ho například i v návaznosti na tyto školy mohla plně využívat universita. Nedocházelo by tak k pravidelnému odchodu zlínských atletů a ostatních sportovců za lepšími podmínkami do okolních měst. Je opravdu celorepublikovou ostudou, že velké množství základních škol má vybudovány víceúčelové umělé cvičební plochy a ve Zlíně se atletika trénuje v hůře jak prvorepublikových podmínkách. Za první republiky byla nová škvára, tribuny se nerozpadaly a v šatnách si člověk určitě nepřipadal jako ve starém sklepě.

"Statutární město Zlín by si vzhledem ke své historii, tradici a úloze v regionu, nejen v oblasti sportu, zasloužilo důstojný stánek pro zázemí atletů, využití pro školní TV a v neposlední řadě širokou zlínskou veřejnost. Je škoda, že mladí talentovaní závodníci musejí kvůli podmínkám odcházet, aby jejich výkonnostní růst byl zachován. Jako pedagog vidím také stovky žáků a studentů škol, kteří od jara do pozdního podzimu denně využívají atlet.
stadion, kde podmínky jsou značně limitující. Přeji všem iniciátorům této akce hodně vytrvalosti a všem mladým sportovcům Zlína splnění jejich snu ...
a to je moderní stadion s umělým povrchem a odpovídajícím zázemím."